Valná vÄ›tÅ¡ina prvňáÄků nastupuje do Å¡koly s nadÅ¡ením. To vÅ¡ak vÄ›tÅ¡inou velmi rychle ochladne, až se postupnÄ› zmÄ›ní v nechuÅ¥. Neexistuje snad jediný žák, který by do Å¡koly chodil rád. PÅ™itom to nedává smysl, když se tam uÄí novým vÄ›cem, a navíc je tam s dÄ›tmi svého vÄ›ku, se kterými se může bavit. ProÄ je tedy Å¡kola tak nesnášená?

 

Jedním z důvodů je to, že zde má dítÄ› jasnÄ› daný rozvrh a povinnosti. To je nÄ›co, co pÅ™edtím nezažilo. Dříve, i ve Å¡kolce, si mohlo hrát s Äím chtÄ›lo, a nikdo jej neomezoval. Nyní vÅ¡ak musí sedÄ›t a poslouchat uÄitele. Nejenže musí plnit jeho pokyny, ale také se nesmí bÄ›hem hodiny bavit. O tom, že by si mohlo dÄ›lat nÄ›co jiného, pokud jej například onen pÅ™edmÄ›t nebaví, nemůže být ani Å™eÄi. JistÄ›, uÄí se, ale v podstatÄ› násilnou formou.

 

 

Pak je tu také fakt, že celý proces je v podstatÄ› velmi repetitivní. Rozvrh je stejný po celý Å¡kolní rok, takže dítÄ› v podstatÄ› nemá nic, na co by se mohlo těšit. I když je jeho uÄitel hodný, dítÄ› stále musí dÄ›lat to, co se po nÄ›m požaduje.

 

Dále je tu stres ze zkouÅ¡ení a písemek. Žádné dítÄ›, alespoň v zaÄátku, nechce dostat Å¡patnou známku. Co má ale dÄ›lat, když mu onen pÅ™edmÄ›t zkrátka „neleze do hlavy“ a tÅ™eba nedokáže pochopit nÄ›který z principů matematiky, byÅ¥ se snaží ze vÅ¡ech sil? K tomu pÅ™idejme i fakt, že jsou dÄ›ti Äasto mezi sebou srovnávány. To má vytvoÅ™it soutěživé prostÅ™edí, kdy se budou žáci snažit jeden druhého pÅ™ekonat, avÅ¡ak příliÅ¡ to nefunguje.

 

 

JistÄ›, lze namítnou, že je to pÅ™ipravuje na dospÄ›lý život, že i v práci budou muset poslouchat pokyny nadřízeného a že budou srovnáváni se svými spolupracovníky. A to je urÄitÄ› pravda. SkuteÄnÄ› je ale nutné na to pÅ™ipravovat již Å¡estileté dÄ›ti? Nebo by alespoň první dvÄ› Äi tÅ™i třídy Å¡koly mÄ›ly být pÅ™eci jen volnÄ›jší, aby dÄ›ti do Å¡kolního režimu zapadly postupnÄ› a pomalu si na nÄ›j zvykaly?